Navštivte Nás
Sunday Services:
Nedělní bohoslužby:
Každou neděli jsou v kostele Panny Marie Karmelské
v dolní části kostela mše svaté v češtině.
začátek v 10.30 am
Contact Us
Antonín Kocurek
718 575 8959
Every Sunday
Morning: 10.30am
Address
23-25 Newtown Ave
Astoria NY, 11102
Address
11006 Queens Blvd
Forest Hills NY 11375
bydliště kněze je jiné, než jsou naše bohoslužby
adresa kněze:
11006 Queens Blvd
Forest Hills, NY 11375
Vzpomínky Václava Sedláčka
První český kněz v kostele Panny Marie Karmelské v Astorii
Na výzvu ve Vinculu (časopis českých exilových kněží) se přihlásil salesián otec Alois Vyoral. První schůzka s otcem Vyoralem byla u Horáčků. Zúčastnili se jí manželé Horáčkovi, Sedláčkovi a otec Vyoral. Zbývalo najít kostel, kde by se mše svatá sloužila. Volba padla na děkanský chrám Panny Marie Karmelské v Astorii. Msgr. Hennegan byl velice vstřícný a přes hodinu jsem odpovídal na jeho otázky. Pravdivě mohu říci, že jsem byl na schůzku velice dobře připravený. Nakonec řekl, že by rád poznal toho českého kněze. To už jsem tušil, že je to na dobré cestě. Příští týden jsme šli oba dva s otcem Vyoralem na faru. Msgr. Hennegan se zajímal o kněžské působení otce Vyorala. Ten mu také sdělil, že jeho provinciál souhlasí s tím, aby tato nová česká misie byla záležitostí salesiánů. Sbírky při českých mší svatých budou patřit kostelu a případná vydání pro českého kněze budou hrazena z dobrovolných příspěvků krajanů. Monsignorova tvář se rozjasnila a řekl:
„Kdy chcete začít?"
V Památníku na zlaté Jubileum osady Panny Marie Ustavičné Pomoci z roku 1937 nastínil autor padesátileté trvání osady, její začátky i rozvoj českého katolického života v našem velkoměstě. Když na žádost nejd. Pana arcibiskupa Corrigana, Redemptoristé převzali duchovní správu české osady Sv. Cyrila a Metoději ve východní čtvrté ulici města New Yorku Češi byli roztroušeni po celé východní části města. Větší část Čechů se usadila mezi 70. a 80. ulicí, menšina mezi 54. a 65. ulicí na východní straně. Dp. Ondřej Ziegler, farář osady Nejsvětějšího Vykupitele na východní třetí ulici, jemuž svěřen od představených úkol postaviti český kostel, poradiv se s mnohými rozhodl, že postaví tento kostel na východní 61. ulicí mezi První a Druhou Ave, kde byl rosáhlý pozemek na prodej.
V prosinci 1886 začaly na zakoupeném pozemku přípravné práce.
Dne 7. srpna 1887, v oktávě svátku sv. Alfonsa, byl kostel slavně posvěcen pod názvem Panny Marie Ustavičné Pomoci.
Slavné posvěcení konal sám nejd. p. Arcibiskup Michal Corrigan. Slavnou mši svatou pak sloužil vdp. Eliáš Schauer, představený Baltimorské provincie Redemptoristů. Jeho excelence nejd. pan arcibiskup měl anglické kázání, a dp. Henn, který byl ustanoven prvním farářem, přednesl české kázání. České katolické spolky, a spolky osad Nejsv. Vykupitele a Neposkvrněného Početí braly podíl na obřadech. Kostel byl přeplněn věřícími. Radost lidu byla veliká, neboť po šestnácti letech bojů a obětí, měli konečně kostel důstojný pro služby Boží. Kostel stavěný z cihel měl 104 stop na délku a 50 stop na šířku. Velká místnost pod kostelem byla rozdělená dřevěnými příčkami na čtyři oddíly, jež byly určeny ku školním potřebám. Klášter Otců Redemptoristů stál východně vedle kostela.
Mimo dp. Henna byli ku kostelu přidělení také dp. Eduard Hornung a dp. Josef Hild. Škola kde vyučovaly tři sestry de Notre Dame, Venture, Ladislava a Ludmila započala v září r. 1887 s 71 dítkami. Ku konci roku bylo dítek 187. Již na začátku bylo velebným pánům snášeti všelijaké nesnáze. Protestanský český kostel Jan Husa asi finančně podporován od důvěrníků presbyteriánského kostela sv. Bartoloměje oznámil prý, že se udílí křest dětem jakéhokoliv vyznání, a že též každý může býti oddán bez „okolků.“ Bohužel, mnozí Češi, ano i katolíci, dali se tam oddati a své děti tam pokřtíti.
Konečně v září 1888 byl zakoupen dům na východní 62. ulici pro sestry učitelky ve škole. Bylo to přímo naproti majetku osady. Před tím sestry bydlely ve svém klášteře na východní 4. ulici. Každý den školního roku, ať bylo jakékoliv počasí, konaly tuto dlouhou cestu do školy a pak domů, většinou pěšky. Touto koupí až do dnešního dne, zajištěn naším sestrám učitelkám prostranný klášter, který se zasloužily svojí obětavou prací ve prospěch křesťanského vychování naší katolické mládeže.
Dluh osady byl vysoký na časy. Vzešly i dosti vážné obtíže stran vydržování kostela. Je třeba uvažovati, že lid tento byl velmi chudý. Většina z nich zhotovovala doutníky ve svých domovech, a sotva vydělávali jen na chudičké živobytí. Průměrná týdenní mzda českých tzv. doutníkářů obnášela méně jak deset dolarů. Proto je to pouhá pravda tvrditi, že většina toho lidu, který chodil do našeho kostela byla velice chudobná.
S příchodem dp. Josefa Hilda v květnu 1893 jako faráře a představeného kláštera, počal značný pokrok hmotně i duševně. Odhaduje se, že v této době bylo asi 3000 Čechů údy farnosti, z nichž přes tisíc pravidelně v zdejším chrámu Páně vykonalo svojí velikonční povinnost. Za doby farářování dp. Hilda bylo stále pokračováno kupředu v mnohém směru.
Church of Our Lady of Perpetual Help
321 East 61 Street New York,
N.Y. 10065
Češi v New Yorku - rok 1962
(z knihy vydané k diamantovému výročí (75 let)
postavení kostela Panny Marie Ustavičné Pomoci)
The Parish of Our Lady of Perpetual Help was organized
in 1886 for the Bohemian Catholics who had moved to the upper part of New York City. Located on East 61st Street near Second Avenue, the church was on the southern outskirts of Yorkville, in an area with a large number of Bohemians.
The church was run by the Redemptorists, who built a Romanesque-style church
designed by Henry Bruns costing $40,000 that opened on August 7, 1887. A school was built in 1907, administered by the Sisters of Notre Dame.
For many decades, Our Lady of Perpetual Help was a thriving church that attracted members from all parts of the metropolitan area. Masses were offered in both Czech and English.
Over time, many parishioners moved away or grew old and infirm, resulting in a greatly reduced membership.
By the early 1990s only about 50 registered parishioners remained and the building began to fall into disrepair. A leaky roof closed the upper church but Masses were moved to a more modest chapel in the basement. It was no surprise when the Archdiocese decided that the church would be torn down and replaced with a residence for retired priests. The last Mass in the church was held on Easter Day 1998, and the church was razed. The planned retirement home was never built.